Občanské sdružení Děti naděje vzniklo povoláním do práce s dětmi. Povoláním podle starého hesla, které znovu a znovu dává do srdce Bůh mnohým lidem: "Je snadnější budovat chlapce a dívky než opravovat muže a ženy". Práce začala přímo na ulici. 11. 11. 2003 - Protože více pracujeme s dětmi,
než udržujeme naše stránky tak tu dlouho nebyly nové informace. Krátký report o
vývoji Dětí naděje a jejich činnosti do prázdnin najdete na
nové stránce, nové fotky jsou i na stránce fotbalového
klubu a přibyla i stránka s reportem o nedělní
dětské církvi. Pravidelné akce
Další akce
|
Oficiální vznik občanského sdružení Děti naděje se datuje
do konce roku 2002 - v tuto dobu však nastala jen drobná změna. Práce, která už
čtvrtým rokem probíhala přímo na ulici v Kolonii v Nymburce, v klubovně v
Milovicích, ve skatepakru v Lysé či sálech v Nymburce pod hlavičkou
Křesťanského společenství v Nymburce byla formálně převedena pod občanské
sdružení Děti naděje.
|
Práce dětí naděje začínala právě tam,
kde mnohé z dětí byly a jsou - přímo na ulici, v kolonii, v Nymburce.
Píše se rok 2000, první fotky, co se mi podařilo v mém archívu ulovit. Dětský den, práce v kolonii už běží. Na dětském dnu je chumel dětí všho věku. Spousta soutěží, děti lezou na stromy, nosí pinpongové míčky, vodu, tahají lano, ... Zkrátka všechno, co na takovém dni může být. Na konci velký obchodní dům s nákupem užitečných věcí - gumičky do vlasů, sponky, autíčka, letadla. No jo, dětem je přeci jen o trošku míň, než dneska. Děti z kolonie, ostatních částí Nymburka, Lysé a Milovic
dnes tvoří většinu dětí naděje. |
V průběhu týdne probíhá několik setkání s dětmi. Dvakrát v
týdnu jsme s dětmi přímo na ulici, nebo je chodíme navštěvovat domů. Několikrát
za týden se scházíme na biblickém klubu nebo kurzech alfa, taneční klubu,
nácviku zpěvu, fotbalovém klubu a nyní se rozjíždí klub výtvarný.
Na ulici je chvíle, kdy se věnujeme dětem v tom, co je baví asi nejvíc. Paradoxně je to téměř cokoliv smysluplného, nejčastěji hry (fotbal, na schovávanou, na babu), ptákoviny (točení dokola, pobíhaní, případně vytáčení dozírajících) nebo táboráky s buřty. Děti ale také rádi pracují - samozřejmě jen tehdy, pokud je někdo s nimi - a právě proto, že je s nimi. Podzim 2000, na ulici v kolonce. První větší akce po dětském dnu - přišlo přes padesát dětí. Štěpánka zrovna vysvětluje nějaká složitá pravidla. |
Stále září stejného roku. První pokus být s dětmi někde uvnitř, v místnosti, zavést více rádu. Na videu v dětském domě, Nymburk. |
Tyhle fotky dělal Marek,
tak nevím přesně, kdy to bylo. Podle Pavlíka a počasí bych to odhadl znovu na
podzim 2000
Stejné místo, před kolonkou. V dáli ještě nestojí honosný dům v Kolonii. |
Fotbálek ze stejné doby. Julek je na něm ještě kluk - dneska, za dva roky, už je z něj mladík. A jedna skupinová holčičí fotka. |
Duben 2002, odklízení nepořádku.
Nepořádku je v kolonce na můj vkus až příliš mnoho. Obrovské množství rozbitého
skla (lahví), různých hřebíků a drátů, čouhajících ze země, popela všeho druhu
(včetně umělohmotných škvarků), kusů betonu či větších kousků železa. Zbytky
aut, mraky pneumatik. Na fotkách všcho vypadá skoro ideálně ... |
Část pracovní čety. Dostat všechny děti na jednu fotku by stálo příliš mnoho námahy. |
Kousek reálného nepořádku a mezi ním Patrika, Pavlínka, Zlatka, Pavlík a Nikolka. |
Několik dalších fotek úklidových čet. | |