Výjezd Alfa

Pension Sport, Buřany, kousek od Jablonce nad Jizerou
7. - 9. květen 2004 

     Kurzy Alfa pro mladé běží už podruhé a jsme právě uprostřed - na víkendovém výjezdu všech, co se na Alfách účastní. Hledání vhodných prostor nám dalo tentokrát zabrat - nějak se nám nedařilo sehnat místo pro 40 lidí.

    Po delší době shánění jsme byli úspěšní v penzionusport, na krásném klidném místě, v údolí Františkovského potoka, jak se píše v jejich propagačním materiálu (nekecají, je to tam fakt hezký :-).

     Dobrá zpráva: Oubrechtovi mají nový foťák, takže bude foto i z těch akcí, na kterých nebudu! :-)

    Kousek nás jelo z Milovic vlakem, celkem asi tři přestupy, zbytek pohodlnějších (a těch s malinkými dětmi) pak vlastními vozidly. Protože od vlaku až k penzionu je to půlhodinka pěšky, dojeli jsme pro cestovatele vlakem našimi auty.

    Hned po příjezdu nastalo pracnější ubytování a rozdělení do pokojů (40 lidí se nějak muselo vejít na místo pro 32), ale s pár nafukovacími postelemi a karimatkami jsme to lehce zvládli.
 
    Příjezd byl až po osmé večer, a tak jsme vzali zavděk výbornou večeří.
 

     Po večeři měl krátké chvály a úvod k výjezdu Jirka Miklóš. Příjemná chvíle, ve které jsme mohli chválit Boha a modlit se. Jirka uvedl téma, o kterém budeme celý víkend mluvit - přítel na celý život, přímluvce, ten, který tě nezradí a bude vždy s tebou - Duch svatý.

    V sobotu ráno jsme všichni vyrazili na krátký pěší výlet do kopců. Pomalejší rodinky s dětmi zvládly jen kousek po silnici (to jsou ty malé barevné tečky v pozadí), ostatní se prošli i do pěkných kopců.

    Kluci měli klasicky velký náskok, a tak jsem mohl holky vyfotit už z pěkně velké vzdálenosti teleobjektivem, aniž by si toho všimly (jinak se před foťákem dost precizně schovávají)

    Po cestě jsme potkali i jedem moc pěkný pařez, který se zalíbil malým holčičkám. Bylo prima se v něm schovat ... 

    Větší slečny s malinkými dost pomáhaly a bylo vidět, že je to baví. Ondra s Hanuškem cestovali v pozadí, Hanuš si chtěl vzít domů každý klacek, co našel, na velikosti nezáleželo.


    V průběhu víkendu také nastalo několik malých bezvýznamných bezpečnostních incidentů, které zde zmíním raději jen okrajově. Mohu říci, že v tomhle množství dětí a mladých jsem Bohu fakt vděčný za jeho ochranu. Domů jsme se díky jemu navraceli všichni stějně tak zdraví, jako na odjezdu (pro milé, chápající rodiče: tahle fotka není skutečnost, chvilku jsme to museli aranžovat :-) .
 

    Před obědem jsme si pak ještě povídali o hlavní náplni výjezdů Alfa: o Duchu svatém. Jirka uváděl z Bible mnohá místa o tom, kdo je Duch svatý, jaká je jeho práce. Objasňoval funkci některých darů Ducha, někteří z těch, kteří byli v Duchu pokřtěni říkali, jaké to bylo a co pro ně křest Duchem svatým znamená. Kluci a holky pak pokládali záludné otázky (např. Jakto, že ďábel nerozumí modlitbám v jazyku, když ten jazyk může být třeba Španělština?)

    Škoda, že duchovní věci a změny, které se dějí v srdcích lidí a okolo nás nejde zaznamenat foťákem....

    Odpoledne jsme po (opět) výborném obědě vyrazili na šipkovanou, kterou připravily naše mladé dámy. Úkoly, které nás chlapy po cestě čekaly byly často nad naše síly a pod naši důstojnost. První lístek "Umyjte si v potoce nohy" vetšina kluků sice oreptala, ale ještě šla. Hrát Nastěnku a Mrazíka, no to už bylo moc.


    Překvapivě (pro mne) se ujalo pletení věnečků Každý jsme měli uplést věneček a dát si ho na hlavu až do konce hry. Kluky pletení tak zaujalo, že si ho fakt skoro všichni upletli


    Následoval šílený úkol: Předvést křik nějaké vopice (tuším, že to byl orangutan) naživo, uprostřed louky, přímo proti vesnici. Tak jsme všichni jak magoří dělali uřvané opice (máme to nahrané na super-8, to musíte vidět!). To byl trapas! A to jsme ještě netušili, že nás holky z druhé strany kopce pozorují!

    Vymyslet následně oslavnou ódu na naše dívky už bylo fakt nad naše síly. zdrceně jsme seděli v lese, a vymyslet jen čtyři chabé verše trvalo přes půl hodiny.

    Když jsme pak dorazili k potoku, kde stálo jako úkol "přebrodit bosou nohou", nepřeju vám slyšet, jakou odvetu kluci holkám v té chvíli chystali. Pepa už si boty ani nezul, přebrodil obutou nohou a na druhé straně jednoduše vylil přebytky :-).

    Poslední úkol, seřadit se do trostupu, dopochodovat k poslední chalupě a udělat s osadníky interview o vstupu do EU už byla hračka. Tam už ale nebylo co fotit, tak se podívejte na video!

    Po zdařilé večeři pokračovalo povídání o Duchu svatém a také modlitby za křest v Duchu. To už není na focení, změnu v srdci člověka nevyfotíte, možná o ní uslyšíte za pár let v nejakém krásném svědectví.

    A tak na závěr už jen nedělní společné foto skoro všech účastníků (autisti zůstali doma) před odjezdem domů na nádraží v Jablonci nad Jizerou (ta zlomená ruka Ládi byla fakt už předtím :-).

Toník Foller