Následovník„Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Proto jděte, čiňte učedníky ze všech národů. Křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.“

Tato zaslíbení platí pro učedníky Ježíše Krista - pro jeho následovníky - dodnes.

Následovník

Pro slovo "následovník" jsou v Češtině některá synonyma, například "Učedník", "Žák". Je to proto, že následovník se učí od svého mistra, od toho, koho následuje, napodobuje ho, dělá to, co jeho mistr. K tomu je potřeba, aby následovník žil s tím, koho je následovníkem.

 

Ve světě bývali například tesaři: Ti měli v rukou pily, sekery, dláta a hoblíky a vyráběli trámy, prkna a různé konstrukce ze dřeva.

Dnes můžete potkat jejich následovníky: Mají v ruce přímočarku, elektrický hoblík a motorovou pilu. Trámy a prkna už si nechávají dovézt z katru, ale stále dělají různé konstrukce ze dřeva, střechy, domy, přístavky,... Následovník se pozná podle toho, že dělá totéž, co jeho mistr.

Někdy se tesařské řemeslo dědí z otce na syna a i syn následuje svého otce a stane se tesařem, jindy zas se následník tesaře stane třeba muzikantem a sekyru či pilu ani neumí držet.

Následovník se pozná snadno podle toho, že následuje toho, od koho se vyučil, kdo byl jeho mistr, jde "ve stopách" svého učitele, učí se od svého učitele, dělá totéž, co jeho učitel, dělá stejnou práci. Následovník v duchovních věcech se chová stejným způsobem jako jeho mistr, má stejný charakter, stejné vlastnosti.

 

Následník

Následník nebo také "nástupce" v nějaké funkci či úřadě funguje jinak než následovník nebo učedník. Ve chvíli, kdy předchůdce v úřadě končí (například odstoupí nebo zemře) je zvolen jeho následník.

Funkce, do které následník nastupuje je často unikátní, jako například prezident či premiér, v jednom čase jí může konat jen jeden člověk. Následník ve funkci někdy dělá stejnou práci jako jeho předchůdce, pokračuje v tom, co dělal předchůdce. A jindy se následník odrodí.

 

Když následník nenásleduje předchůdce.

Následník, který nastoupí po někom do funkce, se velmi často chová zcela jinak, než ten, po kom do úřadu nastoupil. Syn či dcera nějakého člověka obvykle následuje charakter a výchovu svých rodičů, ale také se stane, že následník a dědic se chová tak, že se rodiče stydí ukázat na veřejnosti.

Stejně funguje následování v duchovních věcech a v dějinách Božího lidu bylo desítky takových příkladů.

Jozue a Káleb byli jiného ducha než jejich předchůdci: A následovali Boha až do zaslíbené země. Po nich nastoupilo další pokolení. Ti neznali Hospodina ani to, co pro Izrael vykonal. Synové Izraele pak jednali v Hospodinových očích zle a sloužili baalům. Opustili Hospodina, Boha svých otců, který je vyvedl z Egypta, a následovali cizí bohy okolních národů. Klaněli se jim, a popouzeli tak Hospodina. Opustili Hospodina, aby sloužili Baalovi a Aštartě.

Následníci těch, co následovali Hospodina z Egypta do zaslíbené země, Hospodina opustili a následovali úplně jiné bohy. Nestali se následovníky Hospodina.

Velmi známý příklad je David a jeho syn Šalamoun. Šalamoun, nástupce Davida, uctíval Boha Izraele, ale na konci svého života opustil Boha a začal následovat jiné bohy.

 

Následníci Ježíše Krista

Ale jak je to s následníky Ježíše?

Potkáte je všude po světě: Od Soulu přes Brooklyn až po Řím najdete lidi, kteří říkají: My jsme ti následníci ve funkci a úřadu Ježíše, jsme tu namísto Ježíše. Nám patří právo rozhodovat o tom, co Ježíš učil a vykládat co je a co není správně a jak věci mají být.

Nebo to říkají ještě lépe a mnohem výstižněji, jako to říká sám Ježíš: Já jsem... Mne poslouchejte. Kdo je se mnou, bude mít život a kdo není se mnou půjde do pekla. Já jsem ta pravá jednota, výklad a učení, kdo je se mnou, je chráněn v jednotě a kdo není se mnou, ten je odpůrce a rozděluje.

Když se na všechny ty "následníky", "nástupce", "na-místo-kristy" či "spasitele" člověk podívá, zjistí, že mají jednu společnou, velmi charakteristickou a důležitou vlastnost: Jednou přijde čas a zemřou.

A už se nevrátí.

A pak je třeba vybrat do úřadu nástupce nástupců následníků namístokrista nový následník, nový nástupce nebo nový a jediný pravý namístokristus, který by zase jinak a nově vykládal, co vlastně Ježíš myslel, a sloužil by obětní službu, kterou nikdo jiný než Jediný Pravý Následník nemůže dělat.

 

Výstižně popisuje tuto charakteristiku apoštol v listu Židům v sedmé kapitole.

Levitských kněží muselo být mnoho, protože jim smrt bránila zůstat v úřadu, ale kněžství Ježíše je trvalé, protože on žije navěky.

Proto také může dokonale spasit ty, kdo skrze něj přistupují k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval.

Takový velekněz byl pro nás vhodný: svatý, bezelstný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků, ten, který se stal vyšším nad nebesa a který nemusí jako tamti velekněží denně přinášet oběti napřed za vlastní hříchy a potom za hříchy lidu, neboť to učinil jednou provždy, když obětoval sebe sama.

Zákon ustanovuje za velekněze lidi, kteří mají své slabosti, ale slovo přísahy, jež přišla po Zákonu, ustanovuje Syna, který je dokonalý na věky.

Kristus přece nepřišel do svatyně udělané rukama (jež je pouhým zobrazením té pravé), ale do samotného nebe, aby se za nás postavil před Boží tvář. Také tam nepřišel proto, aby se obětoval znovu a znovu, jako když velekněz každoročně vchází do nejsvětější svatyně s cizí krví (to by pak musel od stvoření světa trpět už mnohokrát), ale ukázal se teď na konci věků, aby svou obětí jednou provždy smazal hřích.

Každý kněz denně pokračuje v bohoslužbě, při níž znovu a znovu přináší stejné oběti, které nikdy nemohou odstranit hříchy. Kristus však obětoval za hříchy jedinou oběť a posadil se navždy po Boží pravici.

Ježíš nepotřebuje ve svém úřadu na místo sebe následníky a nástupce. Není třeba, aby Ježíše Krista v jeho úřadu zastoupil nějaký namisto-Kristus, kdyby náhodou Ježíš umřel, odstoupil nebo se někde ztratil.

Jeho služba a úřad trvá podnes a bude trvat navěky a navždy.

 

Následovníci Ježíše Krista

Od začátku své služby vybíral Ježíš svoje učedníky, ty, kteří ho pak následovali po celou dobu jeho života. Bylo to několik desítek a později stovek lidí, kteří s Ježíšem chodili po zemi a následovali ho kamkoliv šel, učili se od něj z jeho slov a z toho, co dělal, napodobovali ho a sloužili společně s Ježíšem v jeho díle.

Můžeme se podívat na příběh jednoho z následovníků, Petra.

Na začátku své služby, když se Ježíš procházel podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona zvaného Petr a jeho bratra Ondřeje, jak do moře vrhají kruhovou síť; byli totiž rybáři.
Řekl jim: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“
Oni hned opustili sítě a následovali ho.

Petr od této chvíle chodil s Ježíšem. Byl mezi těmi, kteří Ježíše následovali. Viděl mnoho dalších lidí, kteří vstali ze svého místa a Ježíše následovali podobně jako on.

Slyšel bezpočet Ježíšových výzev k následování a viděl reakci lidí na výzvu. Slyšel podobenství o pluhu a ohlížení se zpět, znal nejspíše příběh Eliáše a Elíšy. Byl si vědom toho, že opustil všechno, aby Ježíše následoval. Slyšel podobenství o ovcích, které následují svého pastýře, protože pastýř jde před nimi a ovce znají jeho hlas, slyšel Ježíšova slova o následování a o kříži.

Když pak přišel čas Ježíšovy oběti a Ježíš viděl, že přišla jeho hodina, říkal učedníkům podobně jako před tím židům, kteří mu uvěřili: ‚Kam jdu já, tam vy přijít nemůžete.‘

Šimon Petr mu řekl: „Pane, kam jdeš?“
Ježíš mu odpověděl: „Kam já jdu, tam mne nyní následovat nemůžeš; budeš mne však následovat později.“
Petr mu řekl: „Pane, proč tě nemohu následovat teď? Svou duši za tebe položím!“

Petr ještě nevěděl, nechápal, že v téhle službě, v tom úřadě nemůže nikdo Ježíše následovat. Že Ježíšova služba v jeho oběti je nezastupitelná a nenahraditelná.

A tak když Ježíše zatkli, Petr ho tajně následoval dál. Ve skrytu. A strachu. Tak, aby ho nepoznali.

Ale tam, kam šel Ježíš, ho Petr opravdu nemohl následovat. A také nenásledoval. A Petr není ani u kříže, ani u hrobu.

Když později přijdou ženy se zprávou o vzkříšení Ježíše a učedníkům ta zpráva připadá jako nesmysl a nevěří, Petr přeci jen vstane a utíká ke hrobu. Pak odchází domů v údivu nad tím, co se stalo.

A později ten den se setkává s Ježíšem. Nevíme, co se při tom setkání stalo, ale nejspíš bylo hodně podobné, jako setkání Ježíše s Martou či s učedníky na cestě do Emauz.

Ještě později se opět Petr a Ježíš setkávají a Ježíš Petrovi několikrát řekl:

„Šimone Janův, máš mě rád?“ Petr se zarmoutil, že mu potřetí řekl: ‚Máš mě rád?‘, a odpověděl mu: „Pane, ty víš všechno, ty víš, že tě mám rád.“

Ježíš mu řekl: „Pas mé ovce. Amen, amen, pravím tobě, když jsi byl mladší, sám ses opásával a chodil jsi, kam jsi chtěl; ale až zestárneš, vztáhneš své ruce a jiný tě opáše a povede, kam nechceš.“ Toto řekl, aby mu naznačil, jakou smrtí oslaví Boha.

Po těchto slovech mu Ježíš řekl: „Následuj mne.“

A to Petr dělal až do konce života. Když psal o pár let později dopis vyvoleným v Asii, najdeme v něm:

K tomu jste přece byli povoláni, neboť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám příklad, abyste šli v jeho šlépějích. 

A tak je to s učedníky Ježíše až dodnes. Učedníci Ježíše následují jeho příkladu: Přijímají moc k záchraně i Ducha, kterého dal svým dětem Otec v nebi, a dál vysvobozují zajaté a utlačované, potěšují ztrápené a po celé zemi rozhlašují radostnou zprávu o záchraně života, která je ve jménu Ježíš a předávají tu moc k záchraně, kterou sami přijali.

 

A často také nevinně trpí od následníků, kteří si následování Krista popletli s pronásledováním Krista. 

 

*****

Jak vypadá s následováním Ježíše ve tvém životě?

Jdeš po cestě a rozpoznáváš před sebou dobře známé šlépěje, které následuješ? Nebo jsi na zcela unikátní cestě, docela první a sám jediný na světě, ten, který objevil cestu, co ještě nikdo nikdy nešel?