Ráno jsem jel po čtyřproudovce do centra. Po přechodu přecházela paní, za mnou nic nebylo, tak jsem zastavil. Když jsem se rozjížděl, uviděl jsem v dálce policajty. Rychle kontroluju pás (ten kupodivu mám) a hned potom světla. Samozřejmě zhasnutá.

  Rozsvěcím světla (tak dvěstě metrů od nich) a už vidím, jak se chystají přímo na mě. Samozřejmě mě zastavili. "Kontrola dokladů a povinné výbavy, pane řidiči..." a tak, ty jejich řeči. Jdu do kufru, našel jsem tam lékarničku, rok 2001. Kupodivu nebyla prošlá.

  "Kdepak máte trojůhelník a žárovky, pane řidiči?" Trojúhelník hledám marně. Zato narážím na startovací kabely, spoustu papírků a nepořádku po dětech, hever a další věci. Ty mi nejsou moc platné. Žárovky jsem našel, i když značně prořídlé ... S očekáváním nejhoršího se zvedám z kufru ...

  "Tak, teď vyřešíme ten váš hrozný přestupek, ta zhasnutá světla, " začíná tajemně první z nich, "tak, ... nashledanou!". Nevěřím svým uším.

  "Co, to jako můžu jet?"

  "No, ano, proč ne?" oni na to.

  "A co ty světla?" ptám se pro jistotu. Asi už jsem za blbce.

  "No, ty si radši zapněte, ať vás znovu nechytnou" říká druhý, já nasedám do auta a odjíždím.

  Zase jeden drobný, denní zázrak, hned takhle k ránu. Vzpomínám na historky, které jsem o setkání s policajty slyšel ...